Jdi na obsah Jdi na menu
 


ASIMOV, Isaac - Nahé slunce

17. 9. 2007

Pokračování příběhů detektiva Eliáše Baleye a jeho kolegy robota Dannela. Tentokrát se dostanou na planetu Solárii, aby opět vyšetřovali vraždu jednoho z jejích 20 000 obyvatel. Pozemšťan Eliáš zvyklý na život v podzemí se ocitá v podivném světě obývaném sice také lidmi, ale jinými. Tito žijí v naprosté izolaci a setkávají se osobně pouze v rámci manželství a i v tomto případě jen velmi sporadicky a často s odporem. Stejně je to i v případě Gladie Delmarrové, podezřelé z již zmiňované vraždy svého manžela. Nutno podotknouti, že na Solárii něco takového jako vražda je zcela neznámé a tak se Eliáš musí od počátku potýkat s nepochopením a předsudky vůči své osobě „méněcenného“ Pozemšťana. Před svým odletem ze Země je pověřen úkolem zjistit o tomto světě co možná nejvíce informací. Musí také překonat svůj odpor a strach z otevřeného prostoru, což ho nakonec přivede k myšlence spásy Země a jejích obyvatel právě díky překonání strachu z prostoru, ale naopak otevření se mu a opuštění podzemních měst a obsazování nových planet. Kromě toho si odváží vzpomínku na Gladii, svoji feme fatale, se kterou se už nemá nikdy setkat ...

Podle mého názoru úspěšné a rovnocenné pokračování Ocelových jeskyní. Ale zatímco Ocelové jeskyně se odehrávají na Zemi, ve světě mnoha lidí a jen mála robotů, děj Nahého slunce se odvíjí na Solárii, ve světě s málo lidmi a mnoha roboty. Příběh má spád, napětí i logiku. Kniha je navíc doplněna předmluvou autora, ve které se čtenář něco doví o tom, jak kniha, a nejen tato, vznikala.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

Portrét



Poslední fotografie


Facebook



Archiv

Kalendář
<< červenec / 2018 >>