Gad Vás vítá!

Jan Nachtigal je Nesmrtelný. Člen speciálních jednotek, které přísně hlídají nelegálně narozené děti. Ty odebírají rodičům a odvážejí do internátů, kde jej jim vymyt mozek a jsou převychovány na vojáky Falangy, podobně jako kdysi Jan. A proč toto vše? Příběh se totiž odehrává v daleké budoucnosti, kdy smrt oficiálně neexistuje. Evropa je obývána lidmi, jejichž vzezření odpovídá věku kolem třicítky. Země je přelidněná a tak se začalo stavět směrem vzhůru. Na základech staré civilizace vyrostla nová města, která se tyčí nad starým zapomenutým světem na obrovských pilířích. Jsou to vlastně jakési věže, novodobé mrakodrapy, kde každý jedinec má přísně vymezený prostor k obývání. Řeknete si, co víc si přát, než žít věčně. Ale za jakou cenu! Přežívat ve stereotypním kolotoči uprostřed umělé trávy, jíst uměle vyrobené maso, pít vodu obohacenou o látku proti stárnutí a nemít možnost svobodné volby zplodit potomka. Země je totiž plná a každý nový jedinec představuje nebezpečí porušení rovnováhy. Jan je však přesvědčen, že tenhle život je ideál a on ho chce žít a hájit proti všem nepřátelům, kteří si přejí návrat ke starým zvykům. Jan a jeho komando tohle vše chrání až do chvíle, kdy dostanou rozkaz zlikvidovat jistého Rocamoru, ideologa hlásajícího právo na život a svobodné plození dětí. Tehdy do Janova života vstoupí Annelie a vše se mu obrátí naruby.
Autor vytvořil model budoucnosti, ve které si svět zachovává jistá specifika známá nám již dnes. Takže například Evropa je symbolem blahobytu i když pod přísnou kontrolou Falangy, v Rusku je bída, Amerika podporuje svobodu. Bůh je odstaven na vedlejší kolej a Jan je toho důkazem, neboť je typickým ateistou, až zavilým nepřítelem Boha. Ve věžích postavených na základech starého světa vidím alegorii na biblickou věž v Bábelu. Navíc i v této době přežívají neduhy typické pro vyspělou společnost, že totiž na jedné straně se lidé nudí v přepychu a nesmrtelnosti a na straně druhé jsou zde stále davy přežívající na pokraji chudoby. Přesto práva na rodinu, děti, stáří a smrt se nehodlají vzdát. Chrání si ho v Barceloně, oddělené od chemicky čistého zbytku Evropy tlustým sklem a jedinou bránou. Je to jakýsi mnohonárodnostní a multináboženský slum, ve kterém Jan zažije osvícení.
Doufám, že tímto směrem se lidstvo ubírat nebude. Tento román vřele doporučuji všem fandům tohoto žánru a nejen jim.