JONASSON, Jonas - Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)
Třetí dílo z pera Jonase Jonassona je opět plné nečekaných situací a zvratů. Příběh samotný a jeho hlavní aktéři jsou tak netradiční, že to snad už ani více není možné. Ale na to si Jonassonovi čtenáři asi již zvykli. Tentokrát je ústředním hrdinou zabiják Johan Andersson, známý celému podsvětí spíše jako Zabiják Anders. Tento týpek se dlouhodobě ubytuje v penzionu, jenž dříve býval bordelem a v jehož recepci sedí životní zkrachovalec Per Persson, který vinu za svoji ubohou životní situaci svaluje na svého dědečka a poté i jeho syna, tedy Peryho otce. A Per jednoho dne potká v parku hladovou farářku Johannu Kjellanderovou. I ta je naštvaná na celý svět, včetně Boha, ale především na svého otce, který si přál syna, z nějž se stane farář, jak tomu v rodině Kjellanderů odjakživa bylo. Žel osud tomu chtěl, že tento náboženský fanatik zplodil dceru. A tak se Johanna stala farářkou. Per a Johanna brzy zjistí, že jsou pro sebe zrozeni, neboť jejich nápady jak si přilepšit na úkor druhých neberou konce. Setkání Zabijáka Anderse s Johannou způsobí zvrat v Zabijákově nudném životě. Rozhodne se totiž neubližovat již více nikomu ze svých více, či méně bližních. Navíc pojme nápad své vydělané peníze rozdat na dobročinné účely. To se ovšem ani za mák nelíbí Perovi s Johannou a tak vymyslí velkolepý plán, který je přivede až k ohrožení vlastních životů. Jestli jste zvědavi, zda se tito dva podvodníčci ze všech trablů vyhrabou beze ztráty kytičky nebo zle skončí (což bychom snad od švédského autora ani nemohli čekat), to už si budete muset přečíst sami. Nudit se rozhodně nebudete. Černého humoru a vtipných hlášek je v této knize dost a dost. Věřte mi. Jako, že je Bůh nade mnou. :-)
Jako malá ochutnávka rozhovor Zabijáka s jedním starým známým, který mě dostal:
"Jak jako sejmout Bejka? Nemám v úmyslu někoho sejmout. Říkal jsem přece, že "následuju Ježíše."
"Koho?"
"Ježíše, kurva! Jsem zbožnej!"
Jak se z výše napsaného dá vytušit, celý příběh se motá kolem Boha a jeho oveček, hodných i těch zlobivých. Proto snad mě asi nejvíce oslovila Jonassonova slova v závěrečném poděkování: "Mezi těmi, na které nezbývá místo, bych chtěl zvlášť jmenovat Boha. Samozřejmě zaslouží díky za to, že jsem si ho mohl vypůjčit pro svůj příběh. Zároveň se však domnívám, že by měl tvrději zapracovat na tom, aby přinutil své nejzanícenější podporovatele, ať ho neberou tak moc vážně. Abychom na sebe byli trochu hodnější, abychom měli důvod se smát víc než plakat. Žádám snad moc? R.S.V.P."