Gad Vás vítá!

Pokračování osudů rodiny Lva Děmidova a jeho ženy Raisy. Pro čtenáře, kterým je znám první autorův román Dítě číslo 44 je známo, že na konci knihy Lev a Raisa adoptují dvě holčičky, jejichž rodiče byli zastřeleni Lvovým kolegou. Tato děvčata jsou již nyní větší, starší Zoja je čtrnáctiletá a Jeleně je, myslím, dvanáct (?). Ale abych začal od začátku, celou knihu otevírá příběh kněze Lazara, který je zatčen i se svou ženou poslán do gulagu. Lev zde sehraje velmi významnou roli. Uběhne sedm let, to už Lev pracuje jako kriminalista v dobře utajovaném oddělení, nelze totiž připustit, že skvělá socialistická společnost rodí vrahy a násilníky. Vztah obou sester, Zoji a Jeleny, s adoptivními rodiči je napjatý. Obzvláště Zoja je zatvrzelá a nekompromisně odmítá Lva přijmout za otce, byť jen náhradního. S Raisou nemá problém, ta jí ostatně rodiče nezabila. Situace začíná gradovat, když Lev přistihne Zoju nad svou postelí s nožem. Vše si nechá pro sebe a chce to s ní řešit, jenže mezi tím se odehrají věci, které karty osudu rozdají úplně jinak. Zoja je unesena bandou vorů (kriminálníci z gulagů, jakási mafie, pohybující se mimo politiku, leč za hranicí zákona), kteří jsou vedeni ženou, jistou Fraerou. To samo o sobě mluví za vše. Žena takovémuto společenství nesmí velet. Ale v této skupině platí nejen tento fakt, ale i zájem o politiku. Fraera se zajímá jen o politické záležitosti. Když se s ní Lev setká, aby domluvil podmínky vrácení Zoji, pozná, že tato Fraera je Lazarova žena. Ta která si prošla gulagem a přežila. Přišla o syna, ale přesto se vzchopila a hnána touhou po pomstě se vrátila do Moskvy, aby Lvovi vše vrátila i s úroky. Ten je nucen přistoupit na její podmínku, že Lazara dostane z gulagu, aby osvobodil Zoju. Tak začíná Lvova pouť do míst, kam dříve on posílal ty, kteří se znelíbili režimu...