Gad Vás vítá!

Laponsko je země Sámů a rozprostírá se na území čtyř států, Norska, Švédska, Finska a Ruska. Je to oblast, kde je zima prakticky stále. A ne ledajaká, neboť teploty zde klesají až ke čtyřiceti stupňům pod nulou. Přesto i zde žijí lidé. A původní obyvatelé, Sámové, zde žijí od nepaměti. Mají svoje tradice, především chov sobů, kolem kterého se vše točí a vždy točilo a pravověrný sobař byl na svých zvířatech závislý. Ale takových už je dnes jen hrstka, neboť modernizace postihla i toto území. A tak už nejezdí za svými stády na lyžích, ale na skútrech, sobí samce nekastrují zuby a nebydlí uprostřed tundry ve stanu. Tento tajemný lid žil vždy v souladu s přírodou a měl své šamany, kteří byli ochránci laponské historie. Tu si předávali z generace na generaci prostřednictvím joiků, tedy zhudebněných příběhů. Také vyráběli dřevěné bubny potažené sobí kůží a i na nich byly znázorňovány příběhy. Víra v přírodu byla od počátku trnem v oku zvěstovatelům "pravé víry", tedy křesťanství, jež si v počátcích nebralo přílišné servítky. To ostatně naznačuje i prolog.
Ptáte se asi proč tak dlouhý úvod? To jen pro představu čtenáře do jakých končin se vydá spolu s hlavními hrdiny příběhu, Klemetem Nangem a Ninou Nansenovou, kteří jsou příslušníci tzv. sobí policie v Kautokeinu. Pro našince je to místo zcela odlišné od naší oblasti, ať už se to týká způsobu života, tradic nebo životních podmínek. Ale zpět k sobí policii. Je to speciální policejní útvar, který má na starosti sobaře. Řeší většinou případy krádeží zvěře, prolínání jednotlivých sobích stád a drobné rozmíšky mezi chovateli. Tentokrát se ale nachomýtnou k velkému případu. Je ukraden jeden z, údajně, původních šamanských bubnů, který místnímu muzeu zaslal jakýsi francouzský badatel. Ke krádeži dojde ve špatný okamžik, neboť se chystá konference OSN, kde se bude řešit laponská otázka a delegace dorazí i do místního muzea. Jenže brzy po krádeži je zavražděn jeden z místních sobařů a to už není samo sebou. Navíc se v městečku objevuje podivný Francouz, který je geologem a pátrá po starém dolu, plném zlata. A když jde o zlato nebývá smrt daleko. V Kautokeinu se rozednívá a to doslova, neboť končí polární noc, ale události nevěstí nic dobrého. Klemet s Ninou rozjíždí závod s časem, kdy půjde i o život.
Autor, bývalý novinář, je znalý místní problematiky střetu moderní kultury s tradičním způsobem života. Podobně jako američtí indiáni, tak i Laponci jsou zesměšňováni, odsuzováni, zneužíváni a ponižováni. Obzvláště ti, kteří žijí podle starých tradic. Jeden z nich je tajemný Aslak, houževnatý, vytrvalý a s přírodou zžitý sobař. Jeho protikladem je samotný Klemet. Původem také Sám, ale už pokřtěný a navíc policajt, tedy nositel "nového", toho, co Aslak nazývá zlem. Ale ne vše staré je dobré a nové nemusí být vždy špatné.
Velmi poutavě napsaná detektivka z, pro mě, netradičního prostředí. Všem vřele doporučuji.