Robert Křesťan a Druhá tráva
V rámci sochařského sympozia Tusta Lapidea se v Domažlicích v zahradě pod hradem koná dvoudenní akce Hudba pod hradem. Tentokrát k nám zavítali nestoři českého bluegrassu, skupina Druhá tráva. A předvedli opravdu skvělý výkon. Všichni hráči ovládají své nástroje bravurně a hrají s jakousi lehkostí a přirozeností, jakoby se s nimi narodili. Ale za vším tím určitě stojí léta dřiny a tvrdého tréninku. Snad právě proto jsem postrádal jakési zapálení nebo nadšení z hraní, které z některých muzikantů přímo vyzařuje. Bylo vidět jen na basákovi Tomáši Liškovi a bubeníkovi Davidu Landšofovi, ti si to užívali. Je to však jen můj subjektivní dojem. Obdivuhodný výkon podal multiinstrumentalista Luboš Malina, který měnil své standardní pětistrunné banjo za Křesťanovu mandolínu, irské flétny a saxofon, ale jak se dočtete na webovkách skupiny zvládá nástrojů daleko více. Ač jsem se na koncert těšil, tak jsem se cítil stále nějak mimo hudbu. Zlom nastal až po Telegraph Road, ve které se objevily již zmiňované irské flétny a k níž mě váží určité vzpomínky. Mimochodem je to snad nejzdařilejší coververze mých oblíbených Dire Straits, kterou jsem doposud slyšel. Pak přišla další moje oblíbená - Až si jednou sundám boty. To už jsem si to opravdu užíval. Diváci si vytleskali ještě přídavek, takže nakonec zazněla i notoricky známá Panenka, kterou si zazpívala většina posluchačů. Příjemný večer, příjemné počasí (pršet začalo až při mém návratu domů), příjemné prostředí, co víc si přát... 